neděle 4. prosince 2016

Thorinova společnost, aneb cestující trpaslíci



Společnost Thorina Pavézy

13 Trpaslíků a věc, pro kterou nemá většina národů Středozemě jakékoli jméno (uhodli jste, myslím Hobita Bilba), kteří jsou ozbrojenější než armáda Rohanu a Gondoru dohromady ve všech ohledech, a kteří se rozhodli, že si dobijí domov zpět. Jejich drahá vlast nevydržela (jako mnoho a mnoho trpasličích pevností… …mimochodem, jaký je poměr přeživších pevností a měst k těm vyplundrovaným? 1:150?) jeden dračí nálet. Tady narážím na jeden krásný stereotyp. Chamtiví draci versus nepřipravené oběti. Oběti jsou všechny druhy inteligentního života od skřetů po půlelfy. Scénář je vždy stejný. Drak se proudí, a protože jsou všichni draci moc hamižní, chce zlato. A tak přiletí do civilizovaných krajů, tam vyplundruje jedno či dvě království, shromáždí zlato, usne a čeká, až ho někdo zabije. Mimochodem, proč jsou ty oběti vždycky tak nepřipravené? Drak přiletěl, všechny snědl, spálil k tomu další město a trpaslíci šli hledat nový domov. Bloudili a bloudili, až nějakého chytráka napadlo, že by vlastně mohl draka zabít a vzít si poklad zpět. No, vlastně to někoho napadlo až za hooodně dlouho a já nevím, proč draka nezabili dřív. Jo, někdo to omluvil jakousi sílící temnou mocí a snahou zachránit Středozemi. Říkejte si co chcete, na mě to nezabralo. No ale budiž. Ale protože se rozhodli přejít půlku Středozemě, sbalili i do baťůžku kromě mapy a tří tun dobré nálady a těšení se na táboření i haldu zbraní, které nejspíš někdo vytvořil v Minecraftu (jo byly docela hranaté a vypadaly na to). Ale skoro žádné zbroje. Jen nějaké kožené nárameníky atd. Jo, dají se strašně lehko zabít. Ale protože to tak Peter chtěl, nic se jim nestalo a nakonec dorazili k Osamělé hoře relativně v pořádku. Ke konci jim ty zbraně ukradnou zlí lesní pampeliškočuši (z důvodů politické korektnosti je dále budu nazývat elfy). Poté v Esgarothu čmajzli zbraně ne nepodobné těm, které měli předtím. Fajn. OK. I to se dá přestát. Ale teď pozor. Jelikož Bard zabil (s) pomocí svého syna a Černého šípu draka Šmaka a v Ereboru neměl kdo bydlet, trpaslíci ho obsadili. A co tam našli? Jo, byly to plné zbrojnice (a taky drakův poklad. Mimochodem, ví někdo, jak se z toho trůnu dostal Arcikam někam na dno té haldy zlata? Jo a taky: proč trpaslíci dělají tak velké síně, že se do nich vleze i drak?).  A byly v nich trpasličí a zjevně i velmi kvalitní zbroje (opět ukované na Krafting tejblu) a zbraně té samé značky. Ne, neptám se, jestli byly zrezlé, nebo tak něco. Prostě nebyly. Tak nějak se do nich nasoukali, a když všichni čekali, že v nich vběhnou do boje, tak se z nich vysoukali. A až pak se vrhli do boje. Vcelku se zde autoři filmu spletli. Jo, taky vám přijde děsně komické, jak tam v druhém dílu utrhli tomu pavoukovi všechny nohy, místo aby jejich šéf použil svůj epický meč Orkrist? Nakonec jejich kamaráda, který se měl stát jeho obětí, vinou gravitace zalehl. Jo, ten film nejspíš tvořil někdo, kdo nemá žádné potuchy o munchkinismu a powergamingu (jehož je autor příznivcem). To prostě nejde (nehledě na to, že by každému dal PJ jen osminu ZK). 

A nakonec nejsilnější kombo až na věky věků. Je to Bilbo a Prsten. Taky vám přišlo děsně vtipné, jak ve dvojce vraždil pavouky neviditelný a ve trojce mohl házet kameny taky neviditelný a k tomu na pohodu zabít Azoga? Ale někdo řekl, že to bude vypadat lépe, když viditelný hobit rozplácne několika skřetům hlavu a nechá jiného skřeta do sebe bacit nějakou domorodou skřetí zbraní, kterou mělo ve filmu hned několik pohlavárů a tenhle. U toho zabití Azoga myslím tu scénu, jak se Azog sklání nad Thorinem a chystá se ho probodnout. Taky ho probodne, ale nemuselo se to stát. Co takhle kdyby neviditelný Bilbo naházel na skřety kameny a nakonec by se (stále neviditelný) odhodlal zabít Azoga. Hm? (Tady mě napadá, že by se dala udělat wargaingová rekonstrukce bitvy o Havraní vrch (Ravenhill). Až ji udělám, napíšu). 

A to je 14 hlavních protagonistů celé filmové série. Pfff. Když si vzpomenu, jak jsem nebyl nadšený za Gotreka kvůli jeho zabíjení všeho v prvním díle celé dlouhé ságy, je mi nějak divně a chci se této postavě omluvit. Pokud porovnáme tuto společnost s tímto trolobijcem co do logiky a zkušeností, vítězí i přes své divné nápady Gotrek. Promiň, trolobijče. 


Recenze na Bestiář pro DrD2



Bestiář byla první oficiálně vydaná příručka pro DrD2 a byl velmi očekáván. I já, jakožto PJ naší tehdejší skupiny jsem na něj také velmi čekal.  Dočkal jsem se na Vánoce 2014, tedy jsem jeho vlastníkem od stejného roku, kdy jsem s DrD2 začínal. Už při prvním prolistování jsem byl nadšený. Překvapily mě bytosti se sudbou 36, přičemž v základních pravidlech byla nejvyšší sudba 14 (a mí hráči si pak dlouho nevyskakovali). Dále ty fajn kapitolky o hraní za CP (pro neznalé Cizí Postavy) a množství bytostí (je jich asi 100, většinu jsem za další dva roky hraní nevyužil). Obrázky navíc dosahovaly vyšší kvality, než v základní příručce a obálka je taky moc pěkná, ale o ní později v příslušném odstavci. Ale nyní k podrobnému rozboru.

1)Formát a věci spojené s „hardwarem“
Velikostně je kniha stejná, jako základní příručka a má 160 stran. Kniha je ale o poznání tenčí. Ilustrace na obálce se mi líbí, jen jsem se nikdy nedověděl, co na ní vlastně je. Poznávám na ní nějaké bytosti z knihy, stále té scéně ale nerozumím. Chybí mi tam nějaké popisky scény na obálce, jako v DnD 5e. Ilustrace vevnitř jsou také podařené, celkově je Bestiář po vzhledové stránce hezčí, než základní příručka. Ony ilustrace někteří (hlavně autoři na RPG fóru) považují za „burianovské“. Mně moc jako burianovské nepřipadají. Celkově se věci spojené s formátem a ilustracemi povedly.

2)Vnitřek knihy
V knize je devět kapitol, z toho čtyři jsou inspirativní. Těmi bych chtěl začít.

a)Inspirativní část
První kapitola je předmluva. O jejím obsahu později. Ve druhé kapitole se nachází přehled ZS, některé jsou nové. Tyto nové ZS velmi oceňuji. Jedná se hlavně o ZS Prastarý. O těch také později. V kapitole č 3 je popis prostředí, kde dané bytosti žijí a návod jak tvořit skupiny a hejna. Co se hejn týče, je to dobrý nápad, jak zvětšit hranice a sudbu malým bytostem, které jsou dále popsané. Dá se to také použít pro davové scény, pokud nehrajete s Hrami mocných, jako já. A nakonec, čtvrtá, snad nejdůležitější kapitola Jak bytosti tvořit. Tam najdete jakousi tabulku s přehledem, jak vysoké mají být hranice a charakteristika, jaké by měly mít bytosti určitých úrovní. To je vše k inspirativní části. Dalších pět kapitol jsou jenom popisy bytostí.

b)Bytosti
Tuto část tvoří pět kapitol podle typů bytostí. Jsou jimi: Lidé, Zvířata, Nemrtví a oživení, Běsi a Netvoři. Nevýhodami a výhodami rozdělení do skupin zde pitvat nebudu, snad jen mi zbývá říct, že toto rozdělení usnadňuje orientaci v knize. Je to jedna z největších výhod této knížky proti Monster Manuálům od Wizardů. Ty sice mají třikrát více potvor a i speciální přílohy avšeljaké podpory, monstra mají ale řazená podle abecedy. Co se bytostí týče, všude je do světa vytrubováno, že bytosti jsou velmi upravené a pocházejí z mýtů Evropy 8.-9. století, a jejích národů. Něco je i z dálného východu a jeho pouští. O té pečlivé úpravě to není zase tak velká pravda, polovinu neznáte, i když jste četli Zaklínače, ze kterého mnoho monster vychází, a ta druhá půlka jsou klasické stereotypní bytosti typu hospodský, jelen, či kouzelné zrcadlo.  Jako zajímavý typ bytostí zde můžu uvést mluvící zvířata. Je to sice střelené, že mluvící netopýr ovládá ohnivou magii, ale je to tak.  Jako úplně nová kategorie bytostí se v této příručce objevují tzv. Prastaří. Ti představují ty nejvíc nejmocnější bytosti. Každá kategorie CP má jednoho Prastarého. Ne vždy tato bytost zapadne, například Pavoučici (je to ta pavoukožena z minulé recenze) bych mezi netvory nezařadil. Dále jsou zde bytosti nám poměrně dobře známé, jsou to bytosti z pohádek (dobře, tady se už ta úprava projevila. Jezinka, co je v Bestiáři je fakt drsná…). Nyní je každý typ CP popsaný na dvou stránkách, což je poměrně hodně oproti 1,5 sloupku v základních pravidlech. Na každé dvoustránce naleznete název, popis z hlediska pravidel, popis slovně, odstavce Jak bojuje a Jak jedná. Dále následují zápletky a nápady jak tuto bytost využít v příběhu. Tato část se mi moc nelíbí, bere moc místa popisu. Dále je zde tučně popsaná pasáž, jak se dá bytost využít ve Snovém světě. Tato pasáž někdy chybí a mnohdy nedává smysl. Pro ty, co ve Snovém světě nehrají, zabírá jen zbytečně moc místa. To je vše k popisové části.

3)Setting
Tato věc je poměrně velký problém u DrD2. Tato hra o sobě prohlašuje, že se zakládá na slovanské a severoevropské mytologii. Hlavní tíhu však na svých bedrech nese ta slovanská. Už v knize základních pravidel je na titulní stránce moc hezky nakreslený obrázek boje s drakem. Mnoha lidem a i mně to moc slovanské nepřipadá, ale budiž. Některá povolání (například Lupič) se mi v tomto settingu nezdají (Slované a kontaktní jedy?). Tento problém je také v Bestiáři. Máme zde na jednu stranu jezinky i s bukavači, a na druhou zde máme olgoje chorchoje s hostinským a jakousi obdobou arcičerta. OK, v knize je napsané, že se inspiruje i u mongolských mýtů, ale co arcičert a pavoukožena? To opravdu nevím. Snad vliv nějakých indiánských čarodějů z pobřeží. Snad by mi tam zapadal více i nějaký výrvěd (owlbear), tolika lidmi zavrhovaný. Mně ale přijde jako mnohem lepší boss do dark fantasy settingu než… Bludný kořen?! Jinak se s touto knihou dají hrát snad všechny typy příběhů.

4)Zhodnocení
Toto je to nejlepší, co ALTAR mohl k DrD2 vydat. Dá se hrát i bez něj, mně ale usnadnil práci s přípravou dobrodružství. Bestiář v sobě má i rady pro tvorbu bytostí, to kompenzuje jeho krátkost. A právě nevelká délka knihy je jeho největší slabinou. Přesto je to poměrně kvalitní výrobek, kniha je v tvrdé vazbě, takže na rozdíl od měkké vazby základní knihy se vám nerozpadne (asi po roce a něco používání se mi to s mojí knihou DrD2 stalo). Co víc si přát? Snad jen další pokračování. A můj verdikt? Bestiář je poměrně zdařilý doplněk pro poměrně nezdařilou hru. Sám ho ale využívám i pro tvorbu tažení v jiném systému. Pokud by se odfiltrovaly popiy ze stránky pravidel, dal by se klidně označit za multipravidlový a nabídnou jakékoli zahraniční značce pro jakákoli pravidla (jen by někdo musel vydat pdf s čísly pro bytosti).

neděle 30. října 2016

Ranaři Temnoty


Kostlivci a Zombie

Klasickým, a snad nejznámějším a zlými PJ nejvíce používaným, příkladem zástupců této třídy jsou kostlivci. Již mnoho a mnoho let a v mnoha mnoha kulturách jsou symbolem smrti jako takové a ubývajícího času, který nám ještě zbývá. Tyto chodící kostry spojené temnou nekromantskou magií slouží svým pánům, dokud nejsou samy zničeny, nebo dokud jejich páni nezemřou. Tito nemrtví nehnijí a nemusejí jíst ani pít, ba dokonce spát. Nepovedlo se mi najít jednoznačnou odpověď, zda kostlivci mluví, sám si ale myslím, že spíše ne, neboť nemají příslušný orgán. Mnoho pověstí tvrdí, že ano, a dokonce mnoho zápletky vyžaduje blekotající chodící kostru, která svým nekonečným mluvením obtěžuje všechny přítomné. Snad by se to dalo omluvit nějakou telepatií, nebo extrémně vyspělou a oduševnělou kostrou. Také necítí bolest a snad nemají i žádné pocity. Pocity jsou opět diskutabilní. Někteří Vypravěči mohou mít kostlivce, kteří cítí lásku, smutek a tím je degradovat z postu dokonalých strážců.  Pohybují se ve skupinkách (používám 3k6+1. Jednička je velitel, ten je o něco chytřejší, silnější a dá se hůře zabít). Tento kostlivec se dá nahradit Lichem, či upírem (upíra moc nedoporučuji, zlým nekromantským PJům objasním několik důvodu v části věnované upírům). Výhodou kostlivců je, že jsou nenároční na shánění tělesné schránky, stačí hromada dobře pokládaných kostí a dají se stejně dobře i opravovat. Jen jedna malá poznámka. Čím starší jsou, tím jsou náchylnější k tzv. Kuželkovému efektu. Prostě se po několika kolech boje s postavou Franty Munchkinovského rozpadnou. Jo, a taky prý dobře hoří.

Kostlivci se dají i beze změn přidat do jakéhokoi settingu.

Dále zde máme zombie. Myslím ty klasické oživlé mrtvoly se sekáčkem v hlavě a krví podlitýma očima ze starých amerických hororů. Ano, je to klasický stereotyp, ale je to hezký stereotyp, zvlášť pro skupinu pomstychtivých PJ (patřím k nim i já), kteří chtějí občas vybít celou družinu do posledního dobrodruha, protože v souboji s minulým supe silným netvorem vyhráli během tří kol a trogfejí na prodej mají více než dost. Mou motivaci prosím zohledněte tím, že se největší Munchkin družity přihlouple usmívá a ostatní zuřivě zapisují do svých deníků X kilo superdrahé suroviny Y. Tyto mrtvoly se objevují i v mnoha fantasy světech. Zombie mají mnoho nevýhod, mezi ně patří to, že hnijí, můžou v nich bydlet červi a ani inteligence moc nepobyli. Je těžší je ale povolat, ale mohou šířit svoji nákazu dál. Stačí škrábanec a jste taky zombík. Ale pozor! Pokud chcete zachovat nějaké živé bytosti, neměl byste tento stereotyp přejímat na 100%. Takhle by byl svět „přezombíkován“ a nemrtví by byli všude. Samosebou, i pomstychtivý PJové formátu pana Tolkiena (který malého a milého hobita předhodil před jedno z největších zel Středozemě, jo, myslím toho maxi pavouka jménem Odula), by měli trochu zvolnit, i když mají rádi OP netvory z minulého příkladu. Zkuste si to nějak upravit, třeba každý desátý zombík by to mohl umět. Na hráče buďte hodnější, není to moc realistické, pokud budou narážet na samé jedovaté zombie s touto schopností. Zombie nejsou tak časté jako kostlivci a nadají se tak dobře skladovat (o architektuře a budovách nekromantů v příštích částech seriálu).

pondělí 18. července 2016

Recenze na Dračí doupě 2 a jeho oficiálně vydané příručky


Po skoro třech letech, co hraji Dračí doupě, jsem si všiml několika nesrovnalostí, překlepů, vad a chyb v systému pravidel. O nich chci zde dnes hovořit. Vedlo mě k tomu jedno hraní DrD2. Za to tří hodinové hraní jsme se jako družina nedostali skoro nikam a skoro polovina sezení byla vyplněna hádkami. Tehdy jsem si všiml několika základních chyb a tyto výtky se mi v budoucnu potvrdily. Po čtení několika fór a webových stránek (například recenze na http://www.d20.cz/clanky/produkty/recenze-drd2.html)  a rozmluvách s některými hráči jsem se dozvěděl, že to nejsou jen mé výmysly (já  totiž mnohdy vidím chyby i tam, kde nejsou), nýbrž faktické chyby. Tato recenze je o nich a o celkovém vzhledu pravidel knihy a o věcech, které se mi zkrátka nelíbí. Tady je máte, přeji hezké počtení.

1) Počet hráčů
Na zadní straně pravidel je sice napsáno pro 2-12 hráčů, skutečnost je ale jiná. Ve 12 hráčích se opravdu dá hrát, to jsou ale narychlo udělané „dračáky“ bez souvislostí a pravidel. Ty jsou úžasnou první kapitolou pro nové hráče, aby si hry na hrdiny osahali, ale hry se složitějšími pravidly na tento počet nejsou stavěné. Proč? Ihned vysvětlím. Sice je fajn jít do skřetího království s bandou kamarádů (čaroděj a jiná podpora ), při hraní konfliktů v tomto systému (DrD2)vzniká ale chaos. Za chaos částečně může průvodce, hlavní vinu většinou nesou hráči. Projevuje se to hlavně u iniciativy, ale pokračuje to i do hodů samotných. Situace je většinou taková: Hráč s nejvyšší iniciativou se rozhodl zaútočit na CP (cizí postava). Ohlásí akci a PJ určí následky. Jede další hráč. Při hře max. 3+1 se chaos skoro neobjeví, při více hráčích se ale nehrající baví doslova o hloupostech, tj. věci mimo hru a realističnost hry. Hra se zbytečně prodlužuje a občas se stane, že se někdo ztratí v tom, kdo zrovna teď jede. Navíc je při systému vyčerpávání nutné vymýšlet kompromisté akce, což není vždy lehké. Ale o tom až dále.

2)Díry v systému

a) vyčerpání
DrD2 je hra jedinečná ve své jednoduchosti pravidel. Stačí 2 kostky, tvorba postavy je jednoduchá a i s CP není moc práce. Ale ouha. Přece nic není dokonalé. Ani tento systém. Ne kamenem, ani balvanem, ale dokonce menhirem úrazu je vyčerpání. Funguje to asi nějak takto: Bojujete vy a kostlivý rytíř. Vy máte iniciativu a s přehledem zvítězíte se svou akcí useknutí hlavy proti jeho krytu. Fajn. Jindy byste si hodili na zranění, nyní si PJ řekne, že se milý kosťák vyčerpá. Teď se hledá kompromis a až se najde, hraje skelík. Vy si za zdroj zaplatíte protiakci a opět si hodíte proti sobě. A poražený se opět (to je velmi pravděpodobné, protože pokud má někdo zdroje, nenechá nikdy projít soupeřovu akci naplno) vyčerpá. Tak to jde dál a dá, dokud někomu nedojdou zdroje. Pak nastupují jizvy, ale o těch za chvíli. Vyčerpat se je fajn, zvlášť když nechcete být rozdrápáni skřety. A nyní problém. Pokud vás chce někdo bodnout, a vy chcete uhnout. Vy prohrajete střet a vyčerpáte se. Ale co teď? Jaká je nyní remíza? Cílem akce někoho s bodnou zbraní je hráče kopím takříkajíc vykuchat, a nechat ho umřít ve strašných bolestech. Cílem hráče je tedy takto neskončit. Jaký je kompromis? Tady se asi bude hledat těžko. Malá bodná rána? Fajn, tak tedy ta. Ale i u malých bodných ran vyhřeznou vnitřnosti. A zranění bolí. Kdyby se mohl zasažený uhnout, prohra a vítězství by se otočily. Zranění do ruky by zase mohlo poškodit tepnu a hráč by po několika kolech umíral v loužičce krve. Celkově vyčerpání konflikt a hru samotnou prodlužuje nutností vymýšlet důsledky vyčerpání, tedy remízy mezi oběma akcemi. Není to moc ideální, dneska jsem tak málem zabil murloka, občas se to ale hodí, a jen tak tak jsem unikl ohnivé sekeře démona.

b) zdroje
Každá postava má tři vlastnosti. Jsou jimi Tělo (kdysi obratnost a síla), Duše (kdysi mana a inteligence) a Vliv (kdysi charisma a trochu i inteligence). Každá vlastnost má svou hranici a ta udává počet zdrojů na vyčerpání. Tyto zdroje se dají doplňovat odpočinkem a jejich ztráta něco znamená, u tělesných zdrojů jsou to podle pravidel oděrky, modřiny a únava. U Duše jsou to nějaké výčitky a zlé sny a u Vlivu je to jakési znemožnění a podobné. Hranice se dá snižovat s pomocí jizev, za každou, kterou si necháte udělit, získáte několik (myslím dva) zdroje/ú. Jizvy se poté lečí vynaložením dalších zdrojů. Jizvy se dají dávat i předmětům, ale nevím, jak mi naštípnuté ratiště pomůže vyvést z rovnováhy nemrtvého rytíře na živém koni.


c)Suroviny
Tyto šikovné věci se hodí na dělání lektvarů a doplňování zdrojů pro amulety. Další megalit úrazu. Pokud nakoupím 30 surovin, můžu je použít na výrobu sítě, stejně jako na rituál ukládání zdrojů. No uznejme, za takovouto surovinu bych si nechal platit zlatem za malý kousek a stal bych se přinejmenším císařem říše. I fakt, že ocel na mříž budu rozemletou rozhazovat kolem ohně se (alespoň) mně jeví jako šílená. Ale má to i klady pro rychlost hry. Stačí pouze říct, že dám 20 surovin. Nemá to ale tu romantičnost zajít pro dračí dráp, protože kvalitní suroviny můžete jen kupovat. Ty sesbíraný jsou vám na nic, hlavně pro nástrahy. To ale dokáže zvrátit jedna šikovná schopnost u Lovce, má ale opět svá omezení. Celkově se zde zabíjí realističnost hry. Domorodci na Filipínách si taky vyrábějí oštěpy z klacků, které ztužují v ohni, a taky s nimi dokážou skolit větší zvířata stejně dobře jako lovec s kopím vyrobeným západní tradicí. Suroviny se používají i na pasti. Tam ale platí ta stejná omezení. To je ale škoda, pravidla se tedy musí obcházet po vůli vypravěče a rozumu hráčů. Holt DrD2 není hra přes tabulky.

d)Magie
A teď něco, co dělá fantasy RPG fantasy RPG. Ano, jsou to kouzla, začarované dveře, šifrované texty a podobné. A další novinka DrD2. Hraje se bez magenergie (energie na kouzlení, známé též jako mana). Zatímco v mnoha jiných hrách (deskových i počítačových) skrblíte na silné kouzlo, tady si můžete házet kouzla, dokud vám budou padat čísla. Tedy možná i do nekonečna. Platíte jen náročnost, pokud se vašemu PJovi nelíbí, že necháte vykvést tulipán uprostřed arktické zimy. Jedinými omezeními jsou velikost a trvání, někdy i cena za náročnost (té se ale vyhnete, pokud pálíte železo, viz. výše). Trik je v tom, v jakém světě hrajete. Pokud je ve vašem světě každý druhý kouzelník, nevadí to tak moc. Ale pokud je váš mág jediný svého druhu na kontinentě/království/světě/…, problém to už představuje. Proč? Kouzly můžete zničit cokoli a kohokoli. A pokud ne kouzly přímo, tak jejich následky.  Navíc si můžete vymyslet jakékoli kouzlo, bez znalosti třeba jazyka, nebo formule, nebo potřebného gesta. Jste si schopní vyhloubit vlastní podzemí jen pomocí zaříkávadel. Sice to jde pomalu, ale s druidem a několika schopnostmi a mnoha zdroji to jde. Řešit se to vcelku dá řešit grimoáry a seznamy. Pokud je ale nějaký osvícenec, co to chce zavést v družině sám, nemá šanci.A ještě jedna věc, která mě dost štve. Je to absence kouzla  Modrý blesk, nebo též blesk. V DrD2 nic takového nejde udělat. Jediné blesky může dělat Čaroděj, a to jen na zapálení něčeho.


e)Povolání
Jinak řečeno schopnosti. I zde je mnoho megalitů. Na ně pozor. Každé povolání má své schopnosti. Ty se ale občas vylučují, některé zcela chybí a není jasné kdy co použít. Ve hře se to projeví tak, že nemůžete střílet na běsa/nemrtvého s bonusem. Žádná taková schopnost prostě není. A pokud chcete netvora jen poranit a způsobit mu bolest, nepočítá se lovec a jeho střelba, nýbrž pak hraničář a jeho střelba na netvory. U jízdního boje proti netvorům také nic nenajdete, a pokud váš kůň stojí na místě a vy sekáte protivníka na stejně klidném koni, nepoužijete bojovníka a jeho boj zblízka, ale vyšší povolání válečník, protože teprve on umí bojovat na koni. Celý jízdní boj a jízda jsou  v pravidlech nějak zanedbané. Funguje zde systém dvě základní povolání na úrovni alespoň šest dají jedno pokročilé. To je poměrně OP, do této grupy spadají mágové a bijci něčeho jiného než lidí a zvířat. Funguje to fajn, problém je ale s dovednosti a i houserules making pro povolání je už před prvním pokusem stvořit povolání, které se skládá podle daných pravidel k nezdaru.

3) část pro PJ
Tentokrát žádný hexový papír na konci knihy a jen pár poznámek o tom, že je dobré použít nějaké ty figurky na schematické znázornění. Hra v celku upustila od prolézání podzemí, takže žádné tipy jak udělat takřečený danžn. O světě na povrchu, se sice mnoho píše, ale pro tvorbu radši sáhněte po Tarii, Asterionu (pokud chcete hrát v ozkoušeném světě), Hrách mocných (jak jsem se na ně tak díval, taky tam není moc tipů, jen příklady), webech (doporučuji http://www.d20.cz/), nebo po starších příručkách DrD 1.6. (moc mi pomohly). Ta poslední část o tvorbě dobrodružství je poměrně málo obsáhlá a je v ní jen málo rad, které jsou skutečně užitečné. Na konci knihy je Bestiář, a i ten je poměrně krátký, je v něm jen pár bytostí  krátkými popisy a několika zápletkami. Dále jsou v knize poznámky o tvorbě světa (absolutně na nic) a dvě ukázková dobrodružství pro dva typy vedení hry: sandbox a koridor. Nakonec je zde ještě jeden velký příběh pro postavy na nízkých úrovních, celkově kniha nějak moc nepodporuje zkušené postavy.


4)Tvorba postavy
Není tak složitá jako jinde. Jen zvolíte rasu, povahový rys (opravdu mrňavá motivace na roleplaying, doplňuje 1 zdroj, pokud se podle něj zachováte), povolání a výbavu. Ta je poměrně fikaně vymyšlená. Buď berete věci za 90 grošů, nebo předvolené. Je zde problém, pokud chcete hrát za kralevice s podporou otce. A taky se dají začáteční postavy rozdělit do dvou skupin. Jsou jimi: a)ti co si to dobře nakombili:kůň, zbraň a prachy a b)ti z chudé části společnosti, protože 90 grošů je podle ceníku v pravidlech ŽALOSTNĚ málo. Ledaže by Pj byl milostiv a vy byste si věci kupovali v zemi postižené delevací měny, hyperinflacemi a kdo ví čím ještě. Ostatně i ten ceník je na nic, zaplňuje jen jednu stránku a věci, které jsou mnohem potřebnější, než vytesání sochy, jako třeba žoldák chybí.  Ale pravidla jsou od toho, aby se porušovala. No nic. Jedeme dál. Ony rysy. Jsou to fajn věci. Jak již bylo řečeno, obnovují zdroje. Jen je jich v pravidlech  málo. Pokud se vám nechce hrát ani za jeden a ani ho vymýšlet, musíte použít internet a hledat. Poté jsou zde i vlastnosti. Jsou jen tři, nehází se na ně a volíte si výšku hranice u každé z nich. Vcelku máte na začátek 15 zdrojů.

5)příručky vydané ALTARem
Zatím jsou dvě:Bestiář a Hry mocných. Začněme Bestiářem. Poměrně tenká knížka v tvrdé vazbě plná potvor pro vaše příběhy.  Na začátek je kapitola o hraní, vztazích a tvorbě bytostí. Bytostí je asi stovka a nějaké jejich varianty. Tak se třeba dovíme, že variantou pavoukoženy je vlastně její kultista. To tam skutečně je. Přitom je tam o několik řádků výše napsáno, že vypadá jako člověk. Nyní je každá potvory na dvou stránkách a je tam prý více místa pro popis, což se mi zrovna nezdá, ale fajn. Stejně to místo zaplnil jenom obrázek a nějaké zápletky. V kapitole Jak bojuje, se navíc objevily i „oblíbené“ manévry. Potvory vycházejí z mýtů střední Evropy a ze Zaklínače, jsou prý upravené, ale stejně jste asi o polovině z nich nikdy neslyšeli, i když jste Zaklínače četli a nějaké ty mýty znáte. Ta druhá polovina není ani z mýtů a ani není nějak upravená. Celkově je i problé se settingem. O tom ale jindy. Teď ty Hry mocných. Knížka vypadá hezky, o tom žádná, ale jen dokud si ji nepřečtete. V první části jsou povolání pro mocné postavy, poté to jen kopíruje DrD 1.6. a jeho pravidla pro bitvy, hrady a oddíly, nenechte se ale zmýlit, není tady ani jedna tabulka ukazující nějakou cenu a všechno je „na dohodě s Pánem Jeskyně“. Na konci je ještě Bestiář (na něm se ale opět šetřilo, má jen pár stránek) plný bytostí hodné hrdinů na vysokých úrovní. Co se nějakých tipů pro tvorbu světa týče tak jsou o něco početnější než v základní příručce a jsou v o třídu vyšší kvalitě, takže nějaký ten svět se udělat dá. Potom je tam na několik stránek rozpitván podle mě slabý svět vytvořený autory.

6)bodování
Na konci každého sezení se rozdají zkušenostní body. Za účast jsou to čtyři a za nějakou ze tří zvolených kategorií další dva.  Když jich máte 12, postupujete na další úroveň. To se projeví buď zvednutím úrovně jakéhokoli povolání a získání nějaké ZS tohoto povolání, anebo zvednutím nějaké hranice. Tím získáte jednu jakoukoli ZS. A teď k věci. Systém bodování není fér. Proč? Pokud je v družině nějaký flákač, dostane jen o dva body méně než bijok a zvěd, kteří našli cestu a vymlátili celou bandu strážců pokladu.

7)shrnutí
Když jsem s DrD2 před třemi lety začínal, myslel jsem si o něm, že lepší systém není a byl jsem rád že se nemusím piplat s tou „strašnou, zastaralou a složitou“ jedničkou, jak to vyplývalo z první kapitoly. Chyba. DrD2 je jednoduchý systém, má mnoho chyb, a proto se hodí pro nezkušené hráče, kteří se odpoutali od her na počítači a ze srandy zkusili tohle. Pro opravdu zkušené hráče to není, zvlášť pokud si chcete vychutnat realističnost. To vám radím, sáhněte po něčem starším. Neříkám, že starší hry by jednoznačně lepší, je to na názoru hráče, znám lidi, podle kterých je DrD2 dokonalý systém a jednoznačně se brání těm „zastaralým“ jedničkám. Momentálně si hledám nějaký systém, který by po třech letech DrD2 nahradil. S DrD2 jsem zažil hezké chvíle a stálo u mých začátků s RPG hrami a pirátskou verzi (ne tu někde staženou, ale oficiálně vydanou odlehčenou verzi) doporučuji začátečníkům.